Bylo nebylo… Za devatero horami a devatero řekami se spojila mužská pohlavní buňka, tedy spermie, s ženskou pohlavní buňkou, vajíčkem. Z těchto pohlavních buněk vznikl život… A žili šťastně až do smrti. Takhle to uslyšíte v pohádkách, toto si přečtete v knížkách. Ale pojďme si říct, jak přesně ten život vzniká.

 

Na začátku to byla buňka, kterou lidské oko nevidí. O dvacet let později je to dvoumetrový čahoun, který právě nastupuje na univerzitu. Jak se tohle stalo? Pojďme na to od začátku.

 

Než je spermie připravena opustit mužský pohlavní orgán a vydat se na náročnou a strastiplnou cestu, zabere její vývoj přibližně 72 dní. Ideální teplota pro dozrání spermií je zhruba o 3–5 °C nižší, než je teplota lidského těla. Každou sekundu vzniká přibližně 1 500 nových spermií. Nutno podotknout, že příliš časté horké koupele, saunování či notebook na klíně od rána až do večera v kombinaci s vyhřívanými sedačkami v autě dozrávání spermií zrovna nepřispívají.

 

Jen pro zajímavost, spermie se zamrazují až na -196 °C, čímž se zastaví jejich funkce a buňky jsou tak schopny počkat si na svůj správný čas až 20–25 let. Jejich funkčnost se po rozmrazení obnoví.

 

Spermie měří zhruba 0,05 milimetru, lidské oko ji nezaznamená. Jde o nejmenší buňku v lidském těle. Hlavička spermie obsahuje kompletní genetickou informaci, například i pohlaví miminka. Zjednodušeně se tak dá říci, že muž je ten, který „určuje“, zda se narodí holčička či chlapeček. Spermie totiž na rozdíl od vajíčka, které má vždy chromozom X, může obsahovat chromozom X (holčička) či Y (chlapeček). Každá pohlavní buňka (ženská a mužská) nese poloviční chromozomální výbavu. Kromě genetických informací se v hlavičce nachází také výbava nutná k dobytí vajíčka (akrozom). V krčku spermie se ukrývá mitochondrie, motor pálící palivo, který pohání spermii kupředu. A díky bičíku, který tvoří převážnou část celé spermie, se buňka pohybuje.

 

Oplodnění, cesta k úspěchu

 

Na rozdíl od spermie se vajíčko nedokáže samo pohybovat. Spermie však vábí pomocí chemických signálů. Je také výrazněji větší, je na hranici viditelnosti pouhým lidským okem. Není proto nutné zdůrazňovat, že jde o největší buňku v lidském těle. Jeho velikost je zhruba 0,15 mm. Lidské oko je schopné zachytit předměty o velikosti 0,1 mm a více.

 

Cesta těch nejrychlejších spermií k vajíčku trvá zhruba 45 minut. A jde o opravdový maraton. Pokud vám řekneme, že za tu dobu musí urazit vzdálenost zhruba 18 centimetrů, asi vás to moc neohromí. Avšak pojďme si tento údaj přepočítat do našich měřítek. Průměrně vysoký muž (zhruba 185 cm) by musel urazit dráhu přes 6,5 kilometrů, aby se dostal do cíle. Ale v tomhle závodě ještě spermie nemá vyhráno. Musí se dostat do vajíčka skrze jeho vnější membránu. Přestože se při ejakulaci do pochvy dostalo více než 250 milionů spermií, do vejcovodu, kde ke střetnutí vajíčka a spermií dojde, jich dorazí zhruba jen 100.

 

Vývoj plodu

 

Po proniknutí spermie do vajíčka se v dalších 10–30 hodinách jádra buněk kompletně sloučí. V této fázi se jedná o zygotu. Ve chvíli, kdy se hlavička spermie dostane do vajíčka, se jeho brány pro další dobyvatele uzavřou. Pokud se do vajíčka dostane více spermií, neznamená to, že na cestě jsou dvojčata. Jde o vážné poškození plodu – takové těhotenství často končí potratem, či se dítě narodí s vážnými vadami.

 

Jak vznikají dvojčata

 

Jednovaječná dvojčata vznikají v raném stádiu embryonálního vývoje rozdělením zárodku na dvě plnohodnotné části. Z těch se od té chvíle vyvíjí dvě embrya. Nesou tak stejnou genetickou informaci, což způsobuje jejich vzhledovou ale třeba i povahovou podobnost, stejně tak i stejné pohlaví, avšak i zde existují výjimky.

 

Dvojvaječná dvojčata, jak už název napovídá, vznikají ze dvou samostatných zygot. Znamená to, že během ovulace došlo k uvolnění dvou vajíček, do každého vnikla jiná spermie. K uvolnění dvou vajíček může dojít naráz či postupně – poté, co se oplodněné vajíčko uhnízdilo dojde k druhé ovulaci a je oplodněno další vajíčko. Uvolnění více vajíček v jednom menstruačním cyklu je dáno geneticky či z důvodu hormonální léčby. Dvojvaječná dvojčata nemají stejnou genetickou informaci a mohou být naprosto rozdílná.

 

Asi nejzajímavějším a netradičním případem vzniku dvojvaječných dvojčat je takzvaná superfekundace. Zjednodušeně se jedná o těhotenství s vícero otcovstvím. Jde o oplodnění dvou vajíček z téhož menstruačního cyklu spermiemi od dvou různých otců.

 

Dělení vajíčka

 

Po zhruba 30. hodinách po oplodnění dochází k takzvanému rýhovaní, tedy procesu, kdy se vajíčko začíná dělit na další buňky. Po čtyřech dnech se tak jedná o shluk 64 buněk. To vše se děje ještě než vajíčko dorazí do dělohy. Po dokončení dělení se ze zygoty stává morula.

 

Zhruba třetí den po oplodnění vstupuje vajíčko do dělohy, kde se tvoří vnitřní a zevní buněčná masa. Z vnější buněčné masy vzniká trofoblast, později placenta, z vnitřní později embryo a následně plod.

 

Týden po oplodnění je vajíčko přichyceno v děložní sliznici (endometriu). Trofoblast se dále vyvíjí a uvolňuje lidský choriový gonadotropin (hCG), hormon, jehož zvýšenou koncentraci je schopen zachytit těhotenský test.